This tale has nearly got forgotten…. For more than a hundred years, it has been told on the basis of previous narrations as no direct people involved in the story are alive any longer. It is a story about the salt pilgrimages that Czech women from the Ostrava and Karviná regions took, going to the Polish town of Wieliczka, often accompanied by their childern. The aim of their journey were the salt mines, where they would buy salt to be used in their households or to be sold to make some extra money. It was no official trade, which was otherwise carried out by carts and the salt was very expensive in official shops. That is why the women did not hesitate to set out on this long pilgrimage, together with their children, to provide themselves with salt for cheaper prices and to make a better living for their families.
A group of women and children would undertake a 300-kilometre march to Wieliczka and back, carrying a bag basket, which got heavy with salt on the way back. The pilgrimage was so demanding, the women would sweat, carrying the load of salt, and hurt their back so much that they would have to treat it with lard and herbs for weeks after their return home. On the way, the women would find shelter at farmers, paying with salt on the way back. The pilgrimages usually took place in May, when the nights were warm and the days were still quite cool, not as hot as in summer. In the meantime, men would stay at home, doing the statute labour and taking care of the household, which was normally the women´s task. So, when coming home, women had to put all things at home in order having no time to rest. If we consider the kind of shoes they would wear at that time, the fact they had to carry heavy woollen blankets to sleep in, and the weight of salt they bought and carried on their back on the way home, we must admit it was a physically and mentally strenuous task, which hundreds of women would accomplish every year.
The area of pilgrimage
The distance is 120 km by air
Original text in czech language:
Solné poutě
Tento příběh již pomalu upadá v zapomnění, za více jak století je pochopitelně již výpravěn na základě předešlého vyprávění a samozřejmě již nežije nikdo z přímých účastníků. Jedná se o solné poutě českých žen z oblasti Ostravska a Karvinska do polské Wieliczky, kam putovali ve skupinách spolu dětmi, aby zde zakoupili přímo v solných dolech sůl, kterou pak měli nejen pro vlastní potřebu, ale prodávali ji na přilepšenou. Nejednalo se o žádný oficiální obchod, sůl byla dovážena povozy a za draho prodávána v obchodech a tak ženy neváhaly vykonat tuto dlouhou pouť, spolu se svými dětmi, aby si sůl zaopatřili mnohem levněji a ještě na jejím prodeji něco málo vydělali.
Skupina žen a dětí se tedy vydávala na více jak 300 kilometrů dlouhý pochod do Wieliczky a zpět, s nůší na zádech, která cestou zpět ztěžkala o koupenou sůl, ta se častokrát mísila s potem a rozdrásala záda tak, že pak po dlouhé týdny musely si je ženy mazat sádlem s léčivými bylinkami. Ženy přespávali cestou u sedláků, kterým za noclehy platili při návratu solí. Tyto výpravy se konaly zpravidla v květnu, kdy již byly teplejší noce, ale přes den ještě nepanovalo horko letních dní. Muž zatím doma chodil do roboty a musel zastat i práci kolem domu, což byl jinak úkol právě žen. Ty se pak po návratu musely doma ještě více otáčet, na nějaký odpočinek nebylo kdy. Vezmeme-li v úvahu tehdejší obuv, teplou houni na spaní, jež sebou musely nést a pak váhu samotného nákladu při cestě zpět, šlo o skutečně fyzicky i psychicky náročný úkol, jež podnikaly každoročně stovky žen.
